MALÝ PRINC

12. října v 18.00 hod.

 

DS Zeptejte se kocoura

autor předlohy: Antoine de Saint-Exupéry

režie, dramatizace, výprava, masky, loutky: Barbora Jelínková

kostýmy: Karel Jinda

stínové loutky: Kamil Blažek

animace: Pavel Soukup

technická spolupráce, zvuk: Martin Stýblo

světla: Tomáš Urban

 

hrají: Alžběta Holcová, Anežka Moudrá, Václav Procházka, Daniela Procházková, Jaroslav Spitzer, Stanislav Spitzer, Jan Hohenberger, Kamil Blažek, Adam Dufek, Adina Réva Králová

 

hudba a zvukové efekty: Hana Nováková

 

Dramatizace známého poetického příběhu v zajímavém scénickém ztvárnění, které využívá kombinaci živých herců, loutek, animace a stínohry. Příběh prince s dětskou duší po generace oslovuje jak děti, tak dospělé, věříme, že tomu tak bude i v našem pojetí.

 

Slovo režisérky:


Malý princ rozděluje čtenáře na dva tábory, jedni ho milují, druzí nechápou, co se na něm může ostatním líbit. Já jsem vždy patřila do první kategorie. Malého prince jsem četla jako dítě, a už tenkrát mě zaujal svojí originalitou, čistotou, i typickými Exupéryho obrázky. Když jsem ho pak četla v dospělosti, nacházela jsem v něm onu hlubokou moudrost, ukrytou mezi řádky. A právě to se mi na něm líbí, že každý, jak dítě, tak dospělý, si v něm najde to své.

 

S myšlenkou Malého prince inscenovat jsem si pohrávala hodně dlouho. Bohužel, dílo bylo zatíženo autorskými právy a inscenačními podmínkami, které byly pro nás nesplnitelné. Před třemi lety však uplynulo 70 let od smrti autora, čímž se dílo stalo volně přístupným a cesta se nám otevřela.

Přemýšlela jsem, jak inscenaci pojmout, co je ta nejsilnější myšlenka, kterou jsem si v sobě po přečtení knihy nesla. Došla jsem k tomu, že kniha je pro mě především o ztrátě dítěte v nás, o tom, že zapomínáme, že jsme někdy dětmi byli, co nás tenkrát bavilo, co nám dělalo radost, jak jsme se dívali na dospělé a jak se oni dívali na nás. Začala jsem vzpomínat, s čím jsem si jako dítě hrála. Byly to panenky, stavebnice, zkoušeli jsme různé převleky, dělali si masky, kreslili, hráli si s loutkami a milovali všechno, co dělá zvláštní zvuky. Proč těch vzpomínek nevyužít a prostřednictvím divadla se k dětské hravosti nevrátit? To je cesta, kterou jsme se rozhodli s Malým princem vydat.

Tento způsob práce byl pro nás všechny něčím novým, náročným, ale snad jsme se každý zase posunuli o kousek dál a něco se naučili.

Zkuste se teď i vy na chvíli vrátit do dětství, popustit uzdu fantazii a zapomenout na vážnost dospělého života. Pojďte si s námi hrát.

 

Tuto inscenaci bych chtěla věnovat Vladimíru Stoklasovi. Za to, že mě naučil milovat divadlo a být navždy tak trochu dítětem. Díky, Dádo!

 

Bára Jelínková

 

 

Inscenace získala na festivalu FAD Kladno ceny za nejlepší herečku a za hudbu a výtvarné pojetí.

Zúčastnili se také nesoutěžního festivalu Zámecká prkna v Kolíně, kde si také vyslechli velmi pozitivní hodnocení.

 

délka představení: 50 minut