KAREL FRONTZ - KEŇA 2008

 

FOYER DIVADLA HORNÍ POČERNICE

20. září - 6. listopadu

 

 

 

Prolog:


Leden:

Petr P.: „Koukal jsem, že hodně fotíš. Nejel bys do Keni?“

On: „No jasně!“

On: „Co bys řekla třem týdnům v Keni? V létě.“

Ona: „Ty ses snad zbláznil, ne? Nepustí mě z práce.“

On: „Ale né ty! Já!“

po uraženém tichu:

Ona: „A s kým?“

On: „S Petrem.“

Ona: „Tak to jsem v klidu...“


Březen:

On: „…tak máme koupené letenky.“

Ona: „Kam???“

On: „No přece do té Keni.“

Ona: „Cože?!?! Píšu si do diáře jen váš odlet.“

 

 

Cílem čtyřčlenné fotografické výpravy byla rozmanitá příroda, život místních obyvatel a hlavně Velká pětka. toto označení se vžilo v době prvních lovců a průkopníků safari pro pět nejnebezpečnějších zvířat Afriky: slona, nosorožce, lva, levharta a buvola. Dnes jsou sice všechna zvířata chráněna, ale současně ohrožována pytláctvím a možnost spatřit celou pětici se stává vzácností.

Třítýdenní cesta od Nairobi přes oblast Samburu, Waley a keňské národní parky vč. Masaj Mara až po Viktoriino jezero, největší jezero v africe, začala v tomto směru opravdu nadějně. Hned během pěší túry na úpatí druhé nejvyšší hory afriky, Mount Kenya, se dobrodruhům splnilo přání, když museli čelit přepadení

slony. Unikátním zážitkem v Národním parku Masaj Mara pak bylo pozorování migrace pakoňů za potravou. Dalším záměrem cestovatelů bylo poznat místní obyvatele a věrné zachytit život v zemi, kde byly objeveny jedny z nejstarších ostatků člověka a kde část populace stále žije podobným způsobem jako naši předkové. Výstava tak skrze hledáček objektivu nabízí možnost nahlédnout do tajů a zvyklostí domorodých etnik. Keňa je zemí kontrastů, které najdeme nejen na oděvech místních, ale také v rozdílu mezi životem v hlavním městě a ve vesnicích. Zcela výjimečné bylo setkání s mamá Rebeccou Lolosoli, která v roce 1990 založila výhradně ženskou vesnici známou ve světě pod názvem Woman Umoja Village. Tato bojovnice za práva žen se osvětou snaží omezit ženskou obřízku, poskytnout útočiště týraným či znásilněným ženám a nabídnout svým chráněnkyním vzdělání. Fotografie zachycují mj. obřadní obětování kozlíka na počest hostů.

Průvodcem výpravy, kterou organizoval jeden z členů amatérského týmu fotografů, měl být Jared, který pocházel z vesnice u Viktoriina jezera, kde se místní živí převážně rybolovem. i když sám Jared mnohá místa navštívil poprvé, na zdejších ostrovech Rusinga a Takawiri se díky němu naskytla příležitost podívat se do míst, kam se běžný turista nedostane. Například do soukromé školy St. Michael academy ve Mbitě, oblasti s nejvyšším výskytem AIDS. Většina dětí, které toto školní zařízení navštěvují, jsou sirotci. Keňa je rozmanitá stejně jako druhy ptactva sídlících na Viktoriině jezeře, které si přes noc prostudoval řidič výpravy Kioko, aby mohl zodpovídat všetečné dotazy zahraničních hostů s fotoaparáty. Obvykle vozí klienty právě jen do národních parků, které zná včetně chování zvířat opravdu dokonale.

Snad na vás dobrodružství a oslnění krásou keňské přírody i jejích obyvatel dýchne i z jedinečné výstavy amatérského fotografa Karla Frontze.


PS: Petr Peniška byl ten, díky kterému jsme nakonec (čtyři amatérští fotografové) opravdu do Afriky odjeli.



SLAVNOSTNÍ VERNISÁŽ VÝSTAVY

 VE STŘEDU 20.9. v18:00

 

Keňa 2008

 

Prolog: Leden:

Petr P.: „Koukal jsem, že hodně fotíš. Nejel bys do Keni?“

On: „No jasně!“

On: „Co bys řekla třem týdnům v Keni? V létě.“

Ona: „Ty ses snad zbláznil, ne? Nepustí mě z práce.“

On: „Ale né ty! Já!“

po uraženém tichu:

Ona: „A s kým?“

On: „S Petrem.“

Ona: „Tak to jsem v klidu...“

Březen:

On: „…tak máme koupené letenky.“

Ona: „Kam???“

On: „No přece do té Keni.“

Ona: „Cože?!?! Píšu si do diáře jen váš odlet.“

Cílem čtyřčlenné fotografické výpravy byla rozmanitá příroda, život místních obyvatel a hlavně Velká pětka. toto označení se vžilo v době prvních lovců a průkopníků safari pro pět nejnebezpečnějších zvířat Afriky: slona, nosorožce, lva, levharta a buvola. Dnes jsou sice všechna zvířata chráněna, ale současně ohrožována pytláctvím a možnost spatřit celou pětici se stává vzácností.

třítýdenní cesta od Nairobi přes oblast Samburu, rift Waley a keňské národní parky vč. Masaj Mara až po Viktoriino jezero, největší jezero v africe, začala v tomto směru opravdu nadějně. Hned během pěší túry na úpatí druhé nejvyšší hory afriky, Mount Kenya, se dobrodruhům splnilo přání, když museli čelit přepadení slony.

Unikátním zážitkem v Národním parku Masaj Mara pak bylo pozorování migrace pakoňů za potravou. Dalším záměrem cestovatelů bylo poznat místní obyvatele a věrné zachytit život v zemi, kde byly objeveny jedny z nejstarších ostatků člověka a kde část populace stále žije podobným způsobem jako naši předkové. Výstava tak skrze hledáček objektivu nabízí možnost nahlédnout do tajů a zvyklostí domorodých etnik. Keňa je zemí kontrastů, které najdeme nejen na oděvech místních, ale také v rozdílu mezi životem v hlavním městě a ve vesnicích. Zcela výjimečné bylo setkání s mamá Rebeccou Lolosoli, která v roce 1990 založila výhradně ženskou vesnici

známou ve světě pod názvem Woman Umoja Village. tato bojovnice za práva žen se osvětou snaží omezit ženskou obřízku, poskytnout útočiště týraným či znásilněným ženám a nabídnout svým chráněnkyním vzdělání. fotografie zachycují mj. obřadní obětování kozlíka na počest hostů.

Průvodcem výpravy, kterou organizoval jeden z členů amatérského týmu fotografů, měl být Jared, který pocházel z vesnice u Viktoriina jezera, kde se místní živí převážně rybolovem. i když sám Jared mnohá místa navštívil poprvé, na zdejších ostrovech rusinga a takawiri se díky němu naskytla příležitost podívat se do míst, kam se běžný turista nedostane. Například do soukromé školy St. Michael academy ve Mbitě, oblasti s nejvyšším výskytem aiDS. Většina dětí, které toto školní zařízení navštěvují, jsou sirotci. Keňa je rozmanitá stejně jako druhy ptactva sídlících na Viktoriině jezeře, které si přes noc prostudoval řidič výpravy Kioko, aby mohl zodpovídat všetečné dotazy zahraničních hostů s fotoaparáty. obvykle vozí klienty právě jen do národních parků, které zná včetně chování zvířat opravdu dokonale.

Snad na vás dobrodružství a oslnění krásou keňské přírody i jejích obyvatel dýchne i z jedinečné výstavy amatérského fotografa Karla Frontze.

 

PS: Petr Peniška byl ten, díky kterému jsme nakonec (čtyři amatérští fotografové) opravdu do Afriky odjeli.

Odběr novinek
Děkujeme za spolupráci

Děkujeme za celoroční podporu při tisku propagačních letáků našemu hlavnímu sponzorovi - Tiskárně V. Fabiána z Horních Počernic